Naši Maminu jsme si přivezli v červenci roku 2005. Byla to v té době 8-letá zkušená matka. Není ochočená na mazlení, ale mě zcela respaktuje při krmení a úklidu voliér, tolerujeme se navzájem a krmení z ruky přijímá bez problémů, včetně krmení lžičkou.

Loni čekala s Cocem miminko, bohužel se narodilo mrtvé. Byla to holčička a nemáme vůbec tušení, co se mohlo stát... Porod proběhl bez problémů, žádné příznaky jsem neviděla, až ráno jsem našla ve voliéře na zemi mrtvé miminko. Oba opičáci jej bránili a nechtěli mi jej dát, musela jsem jej však odstranit. Do večera byli uraženi...

Mamina jinak byla zcela v pořádku, z počátku po porodu měla trošku výtoky, jak se čistila, ale jinak vše OK. Žrala zcela normálně a byla veselá. Druhý den už držela opičákovi jako správná manželka...

Zbytečně opičáky nedeptám nějakým násilným převozem k veterináři. Od té doby, co jsou dva, tak ani Coco nechce chodit ven na vodítku. Jsou spolu spokojení a jen občas přijde na podrbání. Svým způsobem je mi to líto, ale oni jsou šťastní, tak je nebudu násilím zlobit, mají svou svobodu...Je na nich vidět, že jsou zdraví, tak nemá cenu s nimi zbytečně obíhat lékařskou vědu apod.